TO JSME MY

Autorské představení dětí z Dětského domova Tuchlov vzniklo spontánně z podnětů a nápadů dětí. Premiéra se uskutečnila v Divadle Rokoko 4. 2. 2018 za podpory Městských divadel pražských, Městské části Prahy 1 a Nadačního fondu Veroniky Kašákové. 

Nabídku lektorování hereckého kurzu pro děti z DD a následně vytvoření společného představení jsme dostaly společně s Petrou Johansson jakožto lektorky již zaběhlé Divadelní Abecedy v Městských divadlech pražských. S radostí a nadšením jsme přijaly a půl roku dojízděly za dětmi do Tuchlova a pracovaly s nimi. Přály jsme si, aby představení nebylo pouhé deklamování naučeného textu, ale aby bylo osobní, své a autentické, aby vycházelo přímo z dětí - o čem chtějí hrát, mluvit, tančit atd. Nakonec vznikl sled různorodých čísel, hudebně, tanečně, dramatických, propojený autentickými rozhovory s dětmi, které jsme nahrály na víkendovém hereckém kurzu. Bylo to velmi dojemné a opravdové. 

Děti zkoušely s obrovskou energií a nadšením. Šlo poznat, že je zkoušky bavily a společné tvoření je inspirovalo k dalším nápadům. Pracovaly na něčem, co by si jen tak běžně nemohly vyzkoušet. Stát na prknech, která znamenají svět, v centru Prahy si přeci jenom nemůže zkusit každý. Na představení se podílely i vychovatelé z DD Tuchlov, ba dokonce i samotný pan ředitel Jan Blažek se intenzivně a s chutí zapojil, což velice oceňuji. Byla to společná práce i radost, která byla odměněna bouřlivým potleskem ve stoje. 

Děti mi dodnes píší krásné dopisy, posílají obrázky a touží opět něco vytvářet. Byl to pro ně nový, silný a intenzivní zážitek. Pořád vzpomínají... Myslím, že děti z DD potřebují právě takovéto zážitky. Pocity soudržnosti, které zažívaly, když se blížila premiéra, pocity spolupráce, píle, učit se, ctižádostivosti, soudržnosti, respektu, důvěry, pokory, když se zkoušelo. Při společném projektu dětí a dospělých se utvářely vztahy, děti-děti, děti-dospěláci, dospěláci-dospěláci. 

Opojný pro mě nebyl potlesk, jak to většinou při premiérách bývá, ale pocit, že naše práce měla obrovský smysl. Myslím, že nejen pro děti, ale i pro mě byla tato spolupráce velmi podnětnou zkušeností a pozoruhodným zážitkem. 

Ráda bych takový projekt uskutečnila znovu a dál pracovala s dětmi z Tuchlova či jiného DD. V současnosti hledám dárce a sponzory, kteří by nám pomohli podobný projekt zafinancovat.

Z dopisů dětí...

Ahojky Henie,

také se přidávám ke psaní dopisu. Moc ti děkuji za krásný pohled, co jsi mi poslala z New Yorku, je napsaný krásně. Snad nám to někdy vyjde, abys přijela ty s Babetkou do Tuchlova a nebo já s někým za Vámi do Vraného, asi by to byla Sárinka s Marcelou.

Hrozně rádi všichni vzpomínáme na divadelní představení, které bylo uskutečněno pod tvojí režií. Rádi koukáme na video a fotky, ale hrozně rádi by jsme si divadlo ještě zahráli, všechny nás to moc bavilo a posunulo nám to naše osobní hranice. Některým z nás se splnil i sen, a to že si mohly zahrát, jako opravdový herec v divadle.

S pozdravem Nikol Christophová ;-)

Ahoj teto Henie,

docela často vzpomínám na naše divadelní vystoupení v ROKOKU. Moc se mi líbilo, jak jsme tancovali balet. Moc se těším, až tě zase uvidíme a budeme si moc povídat. Ráda bych si znovu zahrála v divadle nebo tancovala v pohádce tance z pohádkového rance.

Posílám moc pusinek a pozdravů Zuzanka Ladičová

Ahoj Henie,

jak se máš? Já se mám dobře. Ráda bych tě zase viděla, tak to musíme domluvit nebo bych přijela zase s Nikolou. Moc se na tebe těším a chtěla bych si zatancovat v pohádce Tance zpohádkového rance a zahrát si zvonu v divadle. Mám tě moc, moc, moc ráda.

S pozdravem Sárinka Bílá

Nafotili: Michaela Škvrňáková & Kamil Košun